Laskavý čtenář ať se neděsí, nebudu psát o fenoménu "létání miminek" ve zdvojené verzi, kdy bych levou rukou kroutila nad hlavou Maruškou jako lasem a pravou rukou prudce houpala Bětušku za nožičku. Chci jen sepsat pár postřehů z našeho prvního rodinného leteckého výletu.
Než se holky narodily, létala jsem do Londýna asi třikrát za rok, takže běžnou letištní rutinu jsem měla celkem zmáknutou. Nikdy jsem ale nevěnovala pozornost tomu, jak to asi dělají rodiče s dětmi (popravdě řečeno jsem věnovala pozornost jen tomu, abych od nich seděla pokud možno hodně daleko). Před letošním výletem do Londýna jsem tak byla celkem nejistá, jak že se to vlastně dělá, kam až si můžu vzít kočár, co pak s ním, a jak že to vlastně ty dvě hodiny letu s ročními dětmi na klíně zvládneme. Takže tady jsou nejdůležitější postřehy:
1. Zavazadla: zvyklá létat s nízkonákladovými dopravci a cenu letenky výrazně snižovat tím, že mám jen palubní zavazadlo, podcenila jsem fakt, že máme teď dvě děti: rozhodně se vyplatí koupit ALESPOŇ jedno zavazadlo, které se bude odbavovat a přijde tedy do nákladního prostoru letadla. Ve dvou dospělých a dvou dětech jsme na prodloužený víkend měli každý jedno palubní zavazadlo (tj. jedno na dospělého, holky letěly bez letenky a tudíž bez nároku na sedadlo i zavazadlo) a dohromady jeden odbavovaný kufr. Protože hmostnost odbavovaného zavazadla Ryanair omezuje na 15 kg, měli jsme dost co dělat, abychom se do limitu vešli (a ještě na letišti jsme museli z kufru vyhodit několik výživ ve skle). Rovněž naše palubní zavazadlo lavírovala nebezpečně blízko povoleným 10 kg hmotnosti. Příště bych se asi praštila přes kapsu a zaplatila raději dva odbavované kufry.
2. Kočárek: protože jsme do Londýna koupili nové golfky, nepotěšily mě zprávy, že při přepravě dochází velmi často k poškození kočárku. Na druhé straně, pokud jste někdy na vlastní oči viděli, jak se zachází se zavazadly při nakládání a vykládání do letadla a z letadla, nemůže vás to ani překvapit. Měli jsme štěstí, "Rejnár" zvládl golfky nezlikvidovat, přesto ale na základě zkušeností z druhé ruky doporučuju mít u sebe při letu fakturu nebo jiný doklad o koupi kočárku s datem a cenou. Pokud je kočár ještě v záruce a při převozu vám ho poškodí, je letecká společnost povinná uhradit vám plnou cenu kočárku a obvykle to i bez problémů udělá. Co si ale počnete v zahraničí bez kočárku, to už je jim jedno.
Dál mi přijde nejjednodušší kočárek odevzdat rovnou při odbavování zavazadel. Můžete s ním i projít bezpečnostní kontrolou a děti v něm dovézt až k letadlu, kde ho necháte pod schody a posádka si ho po nastoupení všech cestujících naloží. Po přistání ho zase najdete u schodů. Znamená to ale procházet bezpečnostní kontrolou krom všech věcí ještě s kočárkem a v (neorganizované) tlačenici při nástupu do letadla kočár narychlo skládat.
3. V letadle: pokud máte dvojčata (nebo dvě děti), které se budou převážet na klíně, může se vám jako nám stát, že v letadle nebudete moct sedět tři dospělí na trojsedadle a ještě mít u sebe obě děti. Nad trojsedadlem jsou totiž jen 4 kyslíkové masky, takže jeden z nás musel z kola ven (na druhou stranu volné sedadlo mezi námi, když jsme každý měli na klíně dítě a k tomu obří tašky, bylo požehnání). Děti na klíně se také poutají vtipným páskem, který si připnete ke svému pásu. Je to patrně zcela k ničemu, ostatně stejně jako záchranné vesty a jiný letecký folklór, ale beru to jako součást cestovního dobrodružství.
4. Nosítka: M. se sice trochu ošíval, když jsem projevila záměr vzít s sebou obě Manducy, ale nakonec byly opravdu k nezaplacení. Jednak v nich holky lépe přečkayl čekání na bezpečnostní kontrolu, jednak se hodily i při přenosu v od kočárku do letadla (pobrat dvě děti, dvě zavazadla a různé dětské serepetičky, které mají tendenci se neuvěřitelně hromadit, by bys nosítek asi fakt nešlo). Navíc se Manducy pak skvěle hodily i v londýnském metru, jehož menší stanice (=většina stanic) opravdu nejsou bezbariérové. Babywearing rocks!
5. Kojení: v letadle jsem při vzletu a přistávání Marušku kojila, Bětuška dostala milovanou
flašku s džusem, takže všichni byli spokojení (až na let zpět, kdy Bětka
zvládla flašku vyzunknout ještě než se letadlo opravdu odlepilo). Narozdíl od jisté
Američanky mě kvůli kojení z letadla nevykopli kvůli veřejnému
pohoršování, Ryanair asi není Delta a holt je Evropa tolerantnější.V samotném Londýně se dá kojit téměř kdekoli, naštěstí je město tak kosmopolitní, že nějaké to vytažené prso nechává lidi klidnými. Normální je sednout si v kavárně na gauč, objednat si kafe a mezitím klidně nakojit. Podstatně příjemnější prostředí než to, jaké nám nabízejí strůjci většiny dětských koutů v nákupních centrech u nás doma: ti si bůhvíproč myslí, že pro kojicí matku je ideálem vykachličkovaná špeluňka metr krát dva bez oken, zato v těsném sousedství záchodů, kde zásadně smrdí buď plínky nebo záchody (nejčastěji oboje) a s dvojkočárem se tam neotočíte, aniž byste si vrazili madlo pod žebra. Čestná výjimka je snad jen IKEA, která aspoň nabízí pohovku a pokus o dekoraci interiéru (holt severský feminismus nese své ovoce).
(5. Pasy: Vyřídt dětské pasy v Bos. bylo nečekaně jendoduché, ale určitě se to vyplatí předem, nejlépe v zimních měsících. Jelikož fotka v pasu musí být aktuální, odhaduju, že nás čeká stejné vyřizování každý rok. Do kalnedáře si to zapisuju někdy na únor. Cena bratru stokorunka za jeden pas a s sebou rodnéí listy dětí i rodičů!)
Žádné komentáře:
Okomentovat